Víte co si připomínáme o vánocích? Mohli byste odpovědět, že přece příchod Ježíše. Toho Ježíše, o jehož narození si čteme v evangeliích, toho Ježíše, co se narodil v maličkém městě, v maličké zemi, neznámým rodičům.
A mohli byste dodat, že se to stalo někdy kolem začátku prvního století, a že ono je to vlastně už strašně dávno a: Že se nás to tedy nakonec ani nemůže už týkat...
Ano, je to dávno – ale Ježíš vstupuje i dnes do našich životů, pokud o to stojíme. Jeho narození může mít i pro nás význam jako by se narodil třeba právě v naší dědině, jako by jeho rodiče právě nás požádali o přístřeší. Známe ten příběh, jak Marie s Josefem přicházejí ke sčítání lidu do Betléma, jak nemohou najít ubytování, jak ani v hospodě není místa a jak se těhotné Marii nakonec ve chlívě narodí Ježíš. A první ho vítají pastýři a po nich mudrci z východu.
Zkusme si ale tenhle příběh představit v naší dnešní realitě. Že Ježíš vstoupí do našeho světa (a našeho života) na podobně nečekaném místě jako kdysi, za podobně nečekaných okolností. V prosetínském evangelickém kostele jsme si to s dětmi zkusili představit ve vánočním divadle, které tomuto prastarému příběhu dává dnešní kulisy. Místo ve chlívě se odehrává na benzínové pumpě.
Mohli byste si říct, co je to za praštěnou představu a že tyhle moderní přepracování nemusíte. Jenomže o to přeci právě jde: Že Ježíšův život může ovlivnit můj život, život dnešního člověka, v tom v čem žijeme my dnes. Vlastně proto si jeho příchod připomínáme – ne proto, že se narodil jako chudé dítě v jesličkách.
Dojímat se nad tím by bylo málo. On taky svůj život prožil a něco zásadního nám přinesl do našeho světa. Proto si taky všímejme jeho života, nejen narození, a nejen o vánocích.